Asociace malého fotbalu české republiky

Co lidi na tribuně předváděli, až vhánělo slzy do očí, říká Bíro

20. 06. | 17

Brno - Zpočátku fanoušci v brněnské aréně za Lužánkami při jeho výletech na polovinu soupeře trnuli, postupem času vystřídalo nejisté pohledy povzbuzování. Mostecký brankář Ondřej Bíro pomáhal české reprezentaci na mistrovství Evropy

Brno - Zpočátku fanoušci v brněnské aréně za Lužánkami při jeho výletech na polovinu soupeře trnuli, postupem času vystřídalo nejisté pohledy povzbuzování. Mostecký brankář Ondřej Bíro pomáhal české reprezentaci na mistrovství Evropy v malém fotbalu svým typickým způsobem přečíslovat protivníka a zmáčknout jej. „Trenéři to po mně vyžadují, ale tlak si nepřipouštím, jde mimo mě,“ říká jedenatřicetiletý gólman, který si připsal tři prvoligové starty za České Budějovice jako záložník.

Ani před třemi a půl tisíci fanoušků na finále jste necítil nervozitu při svých útočných výletech z branky?

"Nedělám z toho vědu. Samozřejmě vnímám, že mě tady znalo možná padesát lidí a ostatní jsou překvapení, ale myslím, že si postupem turnaje zvykali, co nastane, když Grubise (brankář Marek Gruber – pozn. red.) vystřídám a protočíme si. Hlavu si z toho nedělám, žádný tlak jsem necítil, když udělám chybu a dostanu gól, nejde o život. Celý šampionát jsme u sebe měli Zbynďu, který je na vozíku. Pak si řeknete, že jsou daleko důležitější věci jako zdraví."

Ve finále proti Rusku jste vyslal také dost střel, ale neuspěl jste…

"Mohlo se utkání otočit, kdybych dal gól, střel jsem měl několik, ale prostě to nepadlo. Klukům jsem říkal, že nejde o život, když prohrajeme a lidi uvidí, že do toho dáme všechno, zvlášť tady v Brně zatleskají. Mohli jsme vypadnout s Bulhary či Rumuny, nakonec jsme těsně nedosáhli na zlato."

Ani v obtížných situacích nezmatkujete, kličky vám vycházejí. Záleží na sebedůvěře?

"Je to o sebevědomí, nesmíte si připouštět tlak, jde to ruku v ruce. Hlavně k tomu potřebujete spoluhráče, kteří vám věří. Vědí, že třeba vyjedu, udělám někomu kličku, vystřelím, ale už tam bude někdo, kdo mě jistí zezadu. Fungovali jsme tady jako super parta, kluci věřili mně a já jim. Jen škoda, že jsme to nedotáhli do zlata."

Ve finále jste podlehli Rusku až 1:2 po pokutových kopech. Doceníte stříbro, až odezní zklamání?

"Je to pořád smíšené, hráli jsme doma, chtěli jsme zlato a máme stříbro. Bolí to a mrzí, dělil nás kousek. Myslím, že jsme měli víc ze hry než Rusové i víc šancí, jejich gólman podle mě odchytal životní zápas, ne nadarmo byl vyhlášen nejlepším brankářem šampionátu. Určitě výsledek doceníme později, udělali jsme za posledních šest let nejlepší výsledek na šampionátech, stříbro nám nesmrdí."

Nasbíral jste v kariéře také tři ligové starty, kam stříbro z mistrovství Evropy řadíte?

"Tři starty v lize jsou taková epizodní rolička, ale tady jsem reprezentoval svoji zemi, bojoval jsem za lvíčka na prsou. Lidi na tribunách byli fantastičtí a říkal jsem klukům, ať si to užíváme, protože tohle už nikdo z nás nikdy nezažije. Nechci kluky nějak shazovat, že nemají na vyšší soutěž, ale taková atmosféra není ani na třech čtvrtinách ligových stadionů u nás. Ztratili jsme penalty a lidi nám děkovali, křičeli: Pro nás jste mistři! To až dojme, vhání slzy do očí, ne z prohry, ale z toho, co lidi na tribunách předvádějí a dokáží připravit za atmosféru. Byla to nádhera."

Rusko ve druhé půli srovnalo ekvilibristickým gólem kapitána Alekseje Medvěděva ranou přes hlavu z bezprostřední blízkosti. Může s tím gólman něco dělat?

"Ruský brankář vyvezl balon, nastřelil jej úplně mimo, jenže toho frajera trefil shodou okolností do placky, míč šel nahoru a on ho akorát nožema uklidil. Je to o štěstí, buď mohl trefit mě, nebo bránu."

Na pokutové kopy se vrátil do branky Marek Gruber. Chtěl jste v rozstřelu chytat?

"Určitě bych nechytal. Rozhodnutí záviselo na trenérech, ale za poslední tři, čtyři roky nemám v rozstřelech chycenou jedinou penaltu, pouze jednu v Olomouci hráč kopl do břevna a šla ven. Grubis je navíc ortodoxní gólman ve velkém fotbale, v tom to bylo jasné, ani jsem se do brány nehnal. Měli jsme ruské střelce nastudované, viděli jsme na videu jejich penalty proti Kazachstánu, kdy kopali všechno po pravé ruce gólmana. Jenže najednou ve finále to doprava kopl jen poslední hráč. Grubis to měl na ruce, to je bohužel fotbal."

 

Foto: Deník/Lubomír Stehlík

- Jaroslav Kára -

Další články