Asociace malého fotbalu české republiky

Deníček mistrovství světa, 7. díl: rodina mistrů světa

08. 10. | 18

Často slýchám, jak nějaký sportovní tým předkládá jako hlavní důvod úspěchu týmovou chemii, skvělou partu, srdíčko. Upřímně, občas bývám na taková vyjádření alergický, protože si myslím, že jde o naučenou frázi hráčů, kteří by stejně nejraději řekli, že úspěch zařídili jen oni svou kvalitou.

Stejná slova zněla také z úst českých reprezentantů do 21 let v malém fotbale, kteří se v pražské hale Jedenácka stali světovými šampiony. Všichni opakují, že zlato na krku získali jako rodina, vytvořili skvělou partu, jeden za druhého bojovali srdíčkem. Musím jim dát za pravdu. Někdo možná namítne, že teď vypadám jako pokrytec. Že mladým reprezentantům v malém fotbale věřím jenom proto, že jsem jako součást realizačního týmu také dostal na krk zlatou medaili. Jenže právě proto mohu snad poprvé objektivně posoudit, že jsou taková slova o rodině a vnitřní síle pravdivá.

Za týden, kdy čeští mladíci nejdřív makali při trénincích a pak při zápasech světového šampionátu, jsem viděl, jak spolu drží a bojují povahově i fotbalově rozdílní muži. Od zádumčivých brankářů, přes nekompromisní zadáky, rychlonohé hračičky, rváče na hrotu až po obětavé trenéry s kustodem či masérem.

Společně táhli za jeden provaz, povzbuzovali se, hecovali, ale také popichovali, vymýšleli srandičky, počítali kliky za pozdní příchody, trefovali do zadku spoluhráče, kteří prohráli souboj o zasažení břevna. Společně si fandili hráči základní sestavy i náhradníci. Společně dřeli, zvítězili a pak také do rána slavili.

Bylo totiž co slavit. Před dvěma lety český celek ovládl evropský šampionát do 21 let na pražském Vyšehradě, protože měl výrazné individuality a soupeři skutečně nedosahovali úrovně domácího výběru. Jenže premiérové mistrovství světa v malém fotbale do 21 let přivedlo do pražské haly Jedenáctka přehlídku vynikajících hráčů, silných a takticky vyspělých týmů. Ze Slovenska, Ruska, Maďarska, Kolumbie, Senegalu nebo Tuniska.

Čeští reprezentanti několikrát zůstali pod tlakem protivníků uzamčení na vlastní obranné polovině a vítězili v posledních třech zápasech jen o gól. Společně však všechny soupeře přetlačili. O to je zlatá euforie sladší a zaslouženější. Klobouk dolů, rodino mistrů světa!

- Jaroslav Kára -

Foto: Petr Hrnčíř

Další články

< předchozí strana | následující strana >
0 | 10 | 20 | 30 | 40 | 50 | 60 | 70 | 80 | 90 
0 | 100