Asociace malého fotbalu české republiky

Paděra: Velká pecka. Nedokážu domyslet, co se děje ve fotbalovém nároďáku

19. 06. | 17

Brno - Smutek z finálové prohry i na jeho tváři brzy vystřídal lehký úsměv. Boskovický útočník Ondřej Paděra se zúčastnil čtvrtého mistrovství Evropy v malém fotbale v řadě a ke čtvrtému a dvěma třetím místům přidal v Brně za Lužánkami stříbro

Brno - Smutek z finálové prohry i na jeho tváři brzy vystřídal lehký úsměv. Boskovický útočník Ondřej Paděra se zúčastnil čtvrtého mistrovství Evropy v malém fotbale v řadě a ke čtvrtému a dvěma třetím místům přidal v Brně za Lužánkami stříbro, když domácí výběr až po pokutových kopech podlehl 1:2 Rusku. „I když je to moc čerstvé a zatím převládá zklamání, za pár dní si určitě uvědomíme, co jsme dokázali a budeme z toho nadšení. Všechno doceníme časem,“ říká osmadvacetiletý Paděra.

Takže si uvědomujete, na jaký jste dosáhli úspěch?

"Myslím si, že i když je to druhé místo, už nezažijeme víc než tady, aby nás hnaly tři, čtyři tisíce natěšených fanoušků celou dobu. To je neskutečné. Pro nás všechny, když budu mluvit za celý tým, je to vrchol kariéry. Ať přijedeme na evropský či světový šampionát kamkoli, takovou euforii, nadšení a diváckou podporu určitě nikde nezažijeme."

Fanouškům jste po zápase děkovali. Přemáhali jste se, abyste v tu chvíli skryli smutek?

"Už jsme si zvykli, že jsme poslední tři roky hráli utkání o bronz a ve dvou případech jsme turnaj končili v euforii, že jsme ho získali, závěrečný ceremoniál jsme si pak užili. Takže jsme říkali, že lidem musíme poděkovat, nemohlo převládat vůbec žádné zklamání. Diváci si to zasloužili a potřebovali jsme se s nimi rozloučit, vrátit jim, co nám dávali celou dobu šampionátu."

Mohli jste něco ve finále udělat jinak?

"Bylo to takové opatrné, ale zápas se vyvíjel přesně, jak jsme chtěli, tedy dostat se do vedení, být na balonu. Věděli jsme, že Rusové netočí celé pětky, chtěli jsme je utahat a mysleli jsme si, že jim později dojde dech. Když jsme vedli, chybělo nám, abychom přidali branku na 2:0, protože šance jsme na to měli, v ten moment se zápas asi lámal. Že jsme pak dostali gól na 1:1 a utkání šlo do penalt, to je loterie a nikdo se nemůže na nikoho zlobit. To už je buď, anebo."

Měli jste zázemí ve čtyřhvězdičkovém hotelu hned vedle stadionu, jak o vás organizátoři pečovali?

"Ubytovali jsme se v Bobycentru už čtyři dny před mistrovstvím Evropy a bylo o nás postaráno fantasticky, i program nám realizační tým uzpůsobil skvěle. Podívali jsme se na ohňostroje, jeli jsme šalinou do Bystrce, zašli jsme do wellness. Měli jsme nejlepší servis a už vůbec se nebavím o devátém patře a prezidentském apartmá, kde jsme mohli jednak sledovat soupeře a studovat ho na videu. Dostali jsme veškerý komfort, pohodlí, regeneraci, maséra, všechno."

Připadali jste si jako profesionálové?

"Trošku jsme si čichli k profiživotu a nedokážu ani domýšlet, co se děje v áčkovém nároďáku ve velkém fotbale. Už tohle je strop a velká pecka. Jsem rád, že to můžu zažít aspoň z této strany. Nikdo z nás tohle ještě nikdy nezažil a myslím si, že už nezažije. Je to nepopsatelné, neuvěřitelné, nejkrásnější fotbalový zážitek."

Co říkáte na úroveň soupeřů na turnaji, v základní skupině jste dali Lotyšům šest branek, Izraelcům sedm.

"Základní skupiny jsou takové na rozkoukání, abychom si vyzkoušeli různé varianty, sestavy, jak si kdo s kým vyhovuje. Jakmile jde turnaj do osmifinále, tam už není slabých soupeřů, zápas rozhoduje třeba jeden gól, může jít do penalt. Je to o jedné chybě a o tom, kdo ji udělá. Myslím si, že jsme pavoukem propluli docela slušně a suverénně. Turnaj se lámal zápasem s Bulhary, kteří byli vynikající. Tím jsme to zlomili, proto jsme došli až tak daleko a Euro dopadlo, jak dopadlo."

Už víte, kam si doma umístíte medaili?

"Mám doma sbírku pár medailí a takovou vitrínku. Tuhle budu řadit momentálně jako nejcennější a musím jí najít místo. Hlavně doufám, že není poslední a chci ještě nechat místo pro zlatou."

 

Foto: Deník/Lubomír Stehlík

- Jaroslav Kára -

Další články