Asociace malého fotbalu české republiky

Při vzpomínkách mám po těle husí kůži, přiznává Šlégr

23. 01. | 19

Most – Jeho konec patrně nejvýrazněji vystihuje generační proměnu v české reprezentaci malého fotbalu do 21 let. Václav Šlégr byl nepřehlédnutelná brankářská jednička výběru, který v roce 2016 dokráčel pro evropský titul a v říjnu přidal dokonce světový triumf.

Mostecký rodák navíc obdržel také trofej pro nejlepšího gólmana turnaje v pražské hale Jedenáctka a na Galavečeru malého fotbalu převzal i cenu pro nejlepšího hráče asociace do 23 let za uplynulý rok. Na mezinárodní halový turnaj v rakouském Atlheimu počátkem ledna čeští mladíci vyrazili bez něj, věkový limit ho do branky lvíčat již nepustí. „Vzpomínek mi zůstane nespočet. Na každém srazu, který jsem absolvoval, jsem prožil hezké chvíle a budu vzpomínat na všechny zážitky do konce života,“ vzkázal Šlégr.

Jak jste si užil Galavečer malého fotbalu, když jste šel na pódium sólo i s celým týmem do 21 let?

Galavečer jsem si užil nadmíru dobře, bylo to příjemné rozloučení se sezonou. To že jsem si šel pro individuální cenu, byla jen sladká tečka za úspěšnou sezonou. Když jsme šli na pódium jako tým, probudili se ve mně všechny vzpomínky na mistrovství světa a celou dobu mi po těle jezdila husí kůže. Večer byl dobře zorganizovaný a myslím si, že to tak vnímali všichni zúčastnění.

Symbolicky se tak uzavřela vaše kariéra v reprezentaci do 21 let. Jaká byla?

Ano, bohužel je to už definitivní konec v jedenadvacítce, budu na ni vzpomínat v tom nejlepším, vždyť přece jen jsem s klukama vyhrál mistrovství světa i Evropy. V momentální situaci je to pro mě nejvíc, co se dá dokázat. Na všechny kluky, co výběrem do jedenadvaceti let prošli, budu vždy vzpomínat v tom nejlepším. Jsem rád, že jsem toho všeho mohl být součást.

Napadlo vás v roce 2015, kdy jste poprvé za jedenadvacítku chytal, kam to spolu dotáhnete?

Ani v tom nejhezčím snu mě nenapadlo, že to společně dotáhneme až na mistry světa. Když jsem na historicky první sraz jel jako náhradník, říkal jsem si, že to nejspíš bude jen zkouška a tím to pro mě skončí. Ale vše vyšlo tak, jak mělo, a já jsem se probojoval až na mistrovství světa a stal se jedničkou na tomhle turnaji.

Jak jste se proměnil vy i český tým do 21 let za víc než tři roky?

Ze začátku jsem moc změny nevnímal, točili se stejní lidé, takže mi to ani nepřišlo. Na téhle poslední akci už bylo vidět, že zůstala jen kostra z Eura a zbytek doplnili kluci, kteří průběžně objížděli přátelské zápasy. Jak se nakonec ukázalo, byla správná cesta vybrat takový výběr. Sedli jsme si jak v soukromí, tak na hřišti a vše klapalo. Oproti Euru se vše zprofesionalizovalo, bylo to znát i na předvedené hře a disciplíně v zápasech.

Na mistrovství světa jste vypadal, že se hrou bavíte. Užil jste si turnaj?

Turnaj jsem si užíval, věděl jsem, že to je moje poslední akce, takže jsem si ji chtěl opravdu užít ve všem. Snažím se bavit hrou v každém zápase, vždyť pro to vlastně fotbal děláme, pro zábavu a že nás všechny baví. Nejkritičtější moment jsem zažil v utkání s Maďary, kdy jsem si nechtěl připustit vypadnutí z turnaje, ale opět jsme to ustáli jako tým a šli do další fáze turnaje.

Maďarsko jste vyřadili v penaltovém rozstřelu, pak přišel semifinálový triumf 2:1 s Itálií a stejným výsledkem jste ve finále zdolali Slovensko. Co se vám honilo hlavou v závěru utkání, kdy na vás mířila jedna slovenská střela za druhou?

Se Slovenskem to bylo velmi těžké a taktické utkání, ke konci zápasu jsme se hodně zatáhli a bránili, co to šlo. Slováci hráli s brankářem vysoko a výborně. V některých chvílích jsme nevěděli, kde se pohybovat, každý běhal všude a nemělo to hlavu ani patu. Viz Adam Širůček, když se radši projel po břiše, než aby běžel k hráči. (směje se) To, že jsem byl jak na střelnici, k tomu prostě patří, občas za celý zápas nejde ani střela a potom se to sype. Že mě párkrát trefili, spíš přisuzuji adrenalinu, že jsem v tu chvíli chtěl být opravdu všude a dotáhnout turnaj do vítězného konce, když jsme už tak blízko.

Hrál jste s mnoha vynikajícími hráči, bez kterých by podle vás jedenadvacítka nebyla tak úspěšná?

Podle mého tu rodinu netvořili hráči na hřišti, ale v soukromí. Každý byl na hřišti něčím specifický, svým způsobem každý originál, ale v součtu si vše sedlo a ukázalo se, že to na hřišti klapalo. Fotbalista z nás je každý, jde však o to, jakou v týmu hraje roli a jak se jí ujme. Na mistrovství si každý uvědomil svoje postavení a plnil ho výborně.

Stal jste se nejlepším gólmanem turnaje, kam takové ocenění řadíte?

Ocenění beru jako největší individuální úspěch kariéry, co může být víc než se stát nejlepším brankářem mistrovství světa? Podle mého už nic víc není. Jsem šťastný a vážím si ceny.

Po galavečeru jste říkal, že ocenění je pro vás motivace dál makat. Jaké máte ambice?

Hlavně jsem opravdu žádné ocenění nečekal, šel jsem si galavečer užít s klukama s myšlenkou, že půjdeme na pódium jako tým. Motivace to do budoucna určitě je, byť nevím, zda v malém fotbale, i když bych za to byl rád. Vím, že cesta do A mužstva je těžká, zvlášť na pozici brankáře. Určitě bych se v budoucnu chtěl podívat na velký turnaj s A týmem a dosáhnout s ním nějakého pěkného úspěchu, který se mi uloží v paměti po zbytek života.

Věříte, že můžete jednou vystřídat Ondřeje Bíra v brance áčka?

To není otázka asi přímo na mě, z mého pohledu nic není nemožné, jsem ještě pořád mladý a můžu se zdokonalovat. Na to abych Ondru momentálně vystřídal, je asi brzo, podle mého je stabilní jednička a jak to bude do budoucna, opravdu nevím. Ale nad tímhle nepřemýšlím, budu rád za jakoukoliv šanci i třeba v roli náhradníka a postupem času se třeba na pozici jedničky dostanu. Vím ovšem, že je to v téhle situaci těžké.

- Jaroslav Kára -

Další články

< předchozí strana | následující strana >
0 | 10 | 20 | 30 | 40 | 50 | 60 | 70 | 80 | 90 
0 | 100