Asociace malého fotbalu české republiky

Rozhovory s hráči po návratu z bronzového mistrovství Evropy

22. 12. | 14

V zápase s Tureckem, který česká reprezentace vyhrála 7:1, dostal jedinou červenou kartu národního týmu na mistrovství Evropy. Po jednozápasové stopce se blanenský obránce David Bednář vrátil do sestavy ve čtvrtfinále s Chorvatskem a na hřišti nechyběl ani při zisku bronzové medaile.

Bednáře potěšila podpora bratrů ze Slovenska

V zápase s Tureckem, který česká reprezentace vyhrála 7:1, dostal jedinou červenou kartu národního týmu na mistrovství Evropy. Po jednozápasové stopce se blanenský obránce David Bednář vrátil do sestavy ve čtvrtfinále s Chorvatskem a na hřišti nechyběl ani při zisku bronzové medaile. „Mistrovství bylo zážitek a budu na něj dlouho vzpomínat,“ říká třicetiletý Bednář, který hraje malou kopanou za celek Kvasar Černá Hora.

Splňuje bronzová medaile cíl, se kterým jste na turnaj jeli?

„Cíl byla medaile a vylepšení výsledku z minulého roku, takže stoprocentně.“

Jak náročné bylo sebrat síly na zápas o třetí místo, v němž jste zdolali Německo 2:1?

„Po zápase s Chorvatskem, kdy jsme do toho dali všechno, nám nevyšlo Rumunsko, tam šlo znát, že síly dochází. V zápase o bronz bylo na všech cítit, že prostě musíme a na Němcích bylo vidět, že je turnaj stál taky hodně sil.“

Mohli jste v semifinále s Rumuny předvést něco víc, nebo jste na ně neměli?

„Myslím, že při troše štěstí jsme mohli byt ve finále, ale byli lepší, zaslouženě vyhráli celé mistrovství Evropy.“

Projevila se na výsledcích dobrá parta, na kterou jste spoléhali?

„Kolektiv byl výborný a myslím, že to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsme dovezli bronz.“

Kde jste vzali sílu na penaltový obrat ve čtvrtfinále s Chorvaty?

„Pořád  jsme věděli, že se to dá zvládnout. Za stavu 0:2 nás asi podcenili a nám se naštěstí podařil obrat.“

Odehráli jste sedm utkání v pěti dnech, jak jste to zvládal?

„Bohužel jsem hrál o jedno míň, ale stejně jsem toho měl v nohách dost.“

Co říkáte na organizaci turnaje?

„Celkově povedená, hala i hřiště byly připravené skvěle, jen těch diváků mohlo chodit víc.“

Chodili diváci, nebo spíš jen hráči ostatních týmů?

„Bohužel diváci chodili hlavně na domácí, příjemné překvapení bylo fandění našich vypadnutých bratrů ze Slovenska.“

Stihli jste se porozhlédnout po městě, nebo jak jste relaxovali?

„Do města jsme párkrát vyrazili, ale hlavní část jsme trávili v hotelu nebo na hřišti.“

Kam řadíte bronz ve vaší kariéře?

„Myslím, že spolu s postupem do druhé ligy je to můj největší sportovní úspěch i zážitek.“

Byl prostor na oslavu?

„V neděli hned po večeři byla oslava, která se protáhla až do autobusu. (úsměv)“

 

Bronz je můj největší úspěch v kariéře, raduje se Mařík

Z dresu pražského týmu Santa Dominica se útočník Stanislav Mařík vyšvihl až do české reprezentace v malém fotbalu a na mistroství Evropy v Černé Hoře pomohl k bronzové medaili. „Oslavovali jsme ještě na místě. Nebylo nač čekat,“ vracel se pětadvacetiletý hráč k povedenému turnaji.

Kam řadíte bronz ve vaší kariéře?

„Je to můj největší úspěch v kariéře.“

Splňuje bronzová medaile cíl, se kterým jste na turnaj jeli?

„Hrozně jsem si přál zlatou, ale bronzová medaile je úžasná a být třetí v Evropě je pro mě velký úspěch.“

Jak náročné bylo sebrat síly na zápas o třetí místo, v němž jste porazili Německo 2:1?

„Bylo to náročné. Jak po fyzické stránce, tak i po psychické. Naštěstí máme v týmu zkušené kluky, kteří tým zvedli a dodali nám potřebnou sílu na zvládnutí zápasu o bronzovou medaili.“

Mohli jste v semifinále s Rumuny předvést něco víc, nebo jste na ně neměli?

„Zápas s Rumuny byl o prvním gólu. Ten jsme bohužel dostali my.“

Projevila se na výsledcích dobrá parta, na kterou jste spoléhali?

„Určitě ano. Za každým úspěchem stojí vždy dobrá parta. Tady se nám ji podařilo vytvořit a dotáhli jsme to tak daleko.“

Kde jste vzali sílu na penaltový obrat ve čtvrtfinále s Chorvaty?

„Sílu jsme si dodali jako tým. Jeden makal za druhého a přineslo to postup, který jsme si všichni moc přáli a šli za ním.“

Odehráli jste sedm utkání v pěti dnech, jak jste to zvládal?

„Bylo to náročné a každý z nás nechal na hřišti úplně všechno. Ale jinak to ani nejde, když chcete domů přivézt medaili.“

Jak na vás zapůsobilo mistrovství Evropy v malém fotbalu?

„Působilo na mě velice dobrým dojmem. Jsem rád, že jsem mohl být jeho součástí.“

Co říkáte na organizaci turnaje?

„Všem, co se podíleli na organizaci a přípravě patří velké dík. Vše bylo naprosto v pořádku.“

Chodili na zápasy diváci, nebo spíš jen hráči ostatních týmů?

„Chodili jak diváci, tak i hráči ostatních týmu.“

Stihli jste se porozhlédnout po městě, nebo jak jste relaxovali?

„Na město moc času nebylo. Relaxace byla buď ve wellness, nebo jsme vyrazili s klukama na kafíčko.“

 

Novák: Skvělou partu řídil hlavní stmelovač Kristen

Pro část české reprezentace, kterou tvořili hráči z pražské Hanspaulské ligy, představoval zbytek týmu z Moravy velkou neznámou. Obě části výběru hned v úvodu mistrovství Evropy v Černé Hoře vytvořili senzační partu, která pomohla k bronzové medaili. „Našli jsme si k sobě cestu a všichni drželi při sobě,“ pochvaloval si šestatřicetiletý obránce Jiří Novák, který v nejvyšší české fotbalové soutěži odehrál za Plzeň a Jablonec 67 utkání. Na evropském šampionátu plnil ostřílený hráč pražského týmu Restaurace U Pecků roli zástupce kapitána.

Splňuje bronzová medaile cíl, se kterým jste na turnaj jeli?

„Přiznám se, že jsem vůbec nic nevěděl o síle soupeřů, ale jak jsem poznal naše kluky, tak jsem byl přesvědčený, že povaha týmu je velmi dobrá a při troše štěstí by z toho výsledek mohl být. Ale přece jenom je to fotbal a v něm někdy rozhodují maličkosti.“

Jak náročné bylo sebrat síly na zápas o třetí místo, v němž jste zdolali Německo 2:1

„Já již byl velmi unavený a po konzultaci s trenéry hrál místo mě Karel Kristen, kterého velmi dobře znám a věděl jsem, že bude platnější než já a kluci vybojují třetí místo. Smekám před nimi, protože zahráli skvěle a vybojovali to.“

Mohli jste v semifinále s Rumuny předvést něco víc, nebo jste na ně neměli?

„Vždy můžeš předvést něco víc. Bavili jsme se o tom chvilku po zápase, ale pak již mysleli na boj o třetí místo. Asi kdyby se nám podařilo jít do vedení, kde i šance byla, zápas by možná vypadal jinak. Bohužel na možná se nehraje a soupeř nakonec vyhrál zaslouženě. Přece jenom u nás jsme se s některými viděli poprvé a oni byli sehranější, ale doufám, že příště bude úspěšnější český tým.“

Projevila se na výsledcích dobrá parta, na kterou jste spoléhali?

„Myslím si, že v tomto sportu to hlavně je o partě. Malý fotbal hrají lidé, kteří fotbal opravdu milují, protože v devět večer jet přes celou Prahu na zápas, to neudělá úplně každý. (směje se) S kluky z Prahy jsme již na turnaji byli  a některé znám dlouho, tam jsem věděl, že to bude v pořádku a kluci z Moravy se k tomu přidali a vše šlo skvěle. Do konce roku se snad ještě se všemi nebo většinou v Praze potkáme, což značí, že jsme si k sobě cestu našli. Byl tam jeden velmi silný stmelovač a to byl Karel Kristen. (úsměv)“

Kde jste vzali sílu na penaltový obrat ve čtvrtfinále s Chorvaty?

„V tomto zápase to velmi dobře zvládli kluci z Moravy, kterým patří velký dík. Tam byla vidět síla týmu a soudržnost, bez hádek, jen s povzbuzováním a koncentrací se to nakonec podařilo. Krásný zážitek z turnaje.“

Český tým odehrál sedm utkání v pěti dnech, jak jste to zvládal?

„Já nakonec jen pět, ale náročné to bylo. K tomu bylo několik tréninků. My starší se dáváme dohromady déle (úsměv)“

Jak na vás zapůsobilo mistrovství Evropy v malém fotbalu?

„Dvěma slovy – obrovský zážitek. Již jsem ve fotbalovém životě něco zažil, ale zde díky té naší celé skupině, která tam byla, vývojem zápasů, přenosům televize, ohlasům z domova, staráním se o nás od vedení, to převýšilo mé očekávání. Velký dík patří všem, kteří se na tom podíleli.“

Co říkáte na organizaci turnaje?

„Tady se něco našlo a přece jenom bylo znát, že vše bylo na poslední chvíli, ale v celém kontextu bych jim dal pochvalu, jak to zvládli.“

Chodili na zápasy diváci, nebo spíš jen hráči ostatních týmů?

„To je jedna z výtek. Spíš hráči, a když vypadli domácí, tak se již velký ohlas nemohl očekávat. Ale nám pomáhalo, že zápasy sledují naše rodiny, známí a fanoušci u nás doma, tak mě to osobně vůbec nevadilo, že tribuny nejsou úplně plné.“

Stihli jste se porozhlédnout po městě, nebo jak jste relaxovali?

„S pár hráči jsme měli rituál, že po každém zápase jsme chodili pěšky na hotel přibližně tři čtvrtě kilometru podél vody, dali jsme si kafčo nebo pivko. V neděli jsme se trochu prošli po městě. V hotelu byl v tomto ohledu velký komfort, kde byla vířivka, sauna, masáže. S některými hráči jsme se chladili ve venkovním bazénu a s Víťou Turtenwaldem jsme jednou dali i moře.“

Kam řadíte bronz ve vaší bohaté kariéře?

„Je to těžké srovnávat s velkým fotbalem, ale pokud bych měl porovnávat nějaké mistroství, tak určitě nejvýš. (úsměv)“

Jak vypadaly oslavy?

„Prostor už byl a doufám, že ještě bude. Po posledním zápase jsme poseděli a doufám, že dle plánu se s klukama z Moravy sejdeme ještě v Praze a vyrazíme někam. I to vypovídá, že jsme si k sobě našli cestu a všichni drželi při sobě.“

 

Paděra: Pražák, nebo Moravák? Partu jsme měli skvělou

Ve druhém zápase proti Anglii jej trenér ani nezařadil do sestavy. To nejspíš Ondřeje Paděru nakoplo a v dalších duelech nastřílel pět branek. Stal se nejlepším střelcem české reprezentace na mistrovství Evropy v malém fotbalu a v Černé Hoře pomohl k bronzové medaili. „Zatím ji v kariéře řadím jednoznačně úplně nejvýš, je to prozatím můj největší úspěch,“ povídá šestadvacetiletý útočník třetiligové Břeclavi, který hraje malou kopanou za Sadros Boskovice.

Splňuje bronzová medaile cíl, se kterým jste na turnaj jeli?

„Chtěli jsme bojovat o medaile. Myslím si, že jsme měli na to, abychom získali zlato, ale i bronz je krásný a bereme ho.“

Mohli jste v semifinále s Rumuny předvést něco víc, nebo porážka 1:2 odpovídá?

„Nastoupili jsme s mírným respektem a začátek byl z naší strany vlažný, na druhou stranu ale byli Rumuni opravdu výborní a ne nadarmo jsou opět mistry Evropy.“

Odehráli jste sedm utkání v pěti dnech, jak jste to zvládal?

„Bylo to hodně náročné, zápasy se hrály ve vysokém tempu a v posledních duelech už síly dost ubývaly. Nicméně bydleli jsme v krásném hotelu, kde jsme měli všechen komfort včetně vířivek, saun, měli jsme také svého maséra, takže o nás bylo perfektně postaráno a času na regeneraci jsme měli dost.“

Jak náročné bylo sebrat síly na zápas o třetí místo, v němž jste zdolali Německo 2:1?

„Všichni už jsme toho měli před zápasem o bronz plné zuby, nicméně o motivaci nemohla být řeč, protože o bronz na mistrovství Evropy se nehraje každý den.“

Projevila se na výsledcích dobrá parta, na kterou jste spoléhali?

„Myslím si, že to byl základ našeho úspěchu. Osobně jsem tak skvělou partu ještě nezažil, bylo jedno, jestli je někdo Pražák nebo Moravák. Všichni jsme tam jeli kvůli jednomu cíli, bojovali jeden za druhého a bylo to na hřišti vidět.“

Jak na vás zapůsobilo mistrovství Evropy v malém fotbalu?

„Je to pro mě zatím největší zážitek v životě, co víc si sportovec totiž může přát než reprezentovat svou zemi na nějakém šampionátu. Radost je o to větší, že jsme udělali super výsledek a hlavně jsme hráli celkem pěkný fotbal, který se musel divákům líbit.“

Co říkáte na organizaci turnaje?

„Podle mého byla naprosto dokonalá, vše šlapalo asi tak, jak si organizátoři této akce představovali.“

Chodilo na zápasy hodně diváků, nebo spíš jen hráči ostatních týmů?

„Jak na které zápasy, například na domácí Černohorce byla vždy plná hala s perfektní atmosférou, ale i s ostatními týmy přijelo docela dost fanoušků. Většinu návštěvníků ovšem tvořili hlavně hráči ostatních týmů.“

Stihli jste se porozhlédnout po městě Herceg Novi?

„Na to nebylo tolik času, i když nějaké části města jsme prošli. Většinu volného času jsme ale trávili regenerací.“

Jak vypadala oslava?

„Menší oslavu už jsme měli v Černé Hoře, kde jsme ještě strávili poslední noc. Další asi ještě budou doma, protože takového úspěchu už nemusíme nikdy dosáhnout.“

Další články