Přeji si, abychom konečně slezli z horské dráhy, říká prezident Horn

Jak hodnotíte uplynulý rok, který byl pro vás první ve funkci předsedy asociace?

Velmi jednoduše, byl to rok covidový, se všemi opatřeními u nás i v zahraničí velmi problematický, nevěděli jsme dne ani minuty, co se konat bude a co nebude, co se dohraje, co se odsune jako například mistrovství Evropy v Košicích, problémy provázely mistrovství světa do 23 let na Ukrajině. Netušili jsme, zda zahájíme Superligu malého fotbalu, opatření se měnila z hodiny na hodinu, ne ze dne na den. Byl to covidem poznamenaný rok a paradoxně ani v tom letošním na tom nebudeme o poznání lépe. Bohužel pravděpodobně opět přijdou omezení. Minulý rok byl ovšem extrémně poznamenaný nejistotou, přesto se něco podařilo.

Co považujete za povedené počiny?

Jednoznačně se povedla stabilizace organizační struktury, což má na starosti Honza Pinkava jako výkonný ředitel a klíčové osoby kolem něj, fungování svazu nabralo jiný směr, než aby se jen správní rada potkávala jako rada chytrých. Samozřejmě vše se nepovedlo ve sto procentech, shánět lidi do tohoto oboru je složité, protože nikdo neví, zda náhodou vše nepadne. Vnímám jako plus, že naplňujeme, co jsme si řekli na valné hromadě, že jsme postavili organizační strukturu, aby se role prezidenta stala spíš reprezentativní a statutární, nikoli primárně výkonnou.

V čem naopak nadále spatřujete nedostatky?

Rozhodně jsme chtěli být dál v realizaci celkové vize a posouvání některých věcí, například v zavedení webu. Jde to pomaleji, než jsme chtěli, ale má to svoje pragmatické důvody. Postup v realizaci vize mohl být intenzivnější a rychlejší, abychom na nejbližší valné hromadě prezentovali dosažené výsledky, nejen rozpracované řešení. Kde nás pálí pata nejvíc už léta letoucí je samozřejmě ekonomická udržitelnost malého fotbalu. Příjmy máme hodně vázané na dotace od Národní sportovní agentury, nikoli na obchodní partnery. Chtěli bychom být dál v oslovení partnerů jako další nohy podpory malého fotbalu, ale také v mediální sféře. Trvá to výrazně déle, protože ani nevíme, kdy se co bude hrát, neumíme říct partnerům, kdy a kde budou vidět. Obchodně-marketingová část se nepodařila posunout v úrovni podepsaných nebo domluvených partnerů, částečná příčina tkví v covidu, ale také v situaci na trhu.

Změnila se ovšem identita malého fotbalu, jak se vám zamlouvá nová značka?

Mně osobně se identita líbila na první dobrou, už když jsem ji viděl poprvé. Zmíním jednoduchou repliku, že vždycky se něco bude někomu líbit a někomu ne. Nelze vyrobit něco, co by se líbilo všem jako robotům. Identitu vnímám pozitivně, ani kritických reakcí nepřišlo tolik, aby se označila jako problematická. Některé konkurenční sporty nám ji dokonce závidí. Byť nemůže být přijatá všemi, což je naprosto logické, byl objem negativních reakcí určitě menší, než mohl být. Tím pádem vnímám změnu jako pozitivní krok směrem dopředu, na grafice můžeme stavět v období několika příštích let. Je to směr, který nemá smysl měnit, maximálně rozvíjet.

Vznikl také nový web Asociace malého fotbalu, co na něj říkáte?

Určitě jsem spokojený, odpovídá tomu, co je pro 21. století aktuální, z hlediska sportu a technologie. Červ byl vždy schovaný v detailu, takže směr je správný, otázka je, zda se nám vše podaří dotáhnout do konce. To je částečně negativum, o němž jsem mluvil předtím, že jsme chtěli být dál, ale jdeme po správně cestě. Jak říká klasik, radši pomalu a správně, než rychle a blbě. Kdyby tempo bylo trochu rychlejší, všichni budeme šťastnější, jenže den má jen čtyřiadvacet hodin.

Považuje tyto změny za nezbytné pro lepší propagaci malého fotbalu?

Je to nutná podmínka. Nejdřív musíme mít technologický základ, na kterém můžeme stavět. Máme dobu mediální, byť někdy až moc, co není fotka či video nefunguje, lidi číst nechtějí. Hledáme patřičný mediální prostor a partnera s vazbou na video, což jsou věci jednání, která jsou otevřená. Chybí nám k tomu příkladová videa, abychom mohli ukázat, jak to chceme dělat a říct: Dejte nám prostor a my budeme cpát obsah. Ten navážeme k členské základně i široké veřejnosti, abychom dokázali malý fotbal prezentovat lépe a radostněji, abychom do rodiny malého fotbalu přidali další oblastní svazy a pro stávající vylepšili servis, který kolem malého fotbalu mají. Aby hráči mohli ukázat přítelkyni, manželce, babičce krátké video, jak vstřelili nejhezčí gól, to by potěšilo každého. Jednou vidět je stokrát lepší než slyšet.

Co se pro vás změnilo s funkcí předsedy?

Cítím v tomhle směru zodpovědnost, nemám funkci jen jako čárku v životopisu k chlubení. Na druhou stranu jsem dodržel, co jsem slíbil na valné hromadě, že nebudu aktivistickým prezidentem. A nejsem. Pravidelnými setkáními s Honzou Pinkavou nechávám pracovat výkonný aparát, aby realizoval dílčí body spíš jen s dohledem než přímým zasahováním do operativy. Z toho pohledu můj přístup naplnil očekávání. Jsem časově relativně vytížená osoba a říkal jsem členům na valné hromadě, že nebudu od pondělí do pátku domlouvat malý fotbal. Věřím, že jako méně aktivistický prezident si držím odstup a neděláme blbosti. Správní rada dohlíží na naplňování vize, jsme kolektivní orgán, nikoli one man show. Organizační struktura v čele Honzou vše postupně posouvá dál, aby to dávalo hlavu a patu.

Jaké jste si v Asociaci malého fotbalu stanovil plány na rok 2022?

Řeknu to úplně povrchně a přímočaře, plán číslo jedna je zabezpečit ekonomickou stránku. Kvůli rozpočtovému provizoriu a všemu s tím souvisejícím je první klíčový úkol, abychom měli finančně pokryté aktivity, které chceme dělat. To je každý rok stejné a nebude to asi zřejmě nikdy jinak, jde o nezbytně nutnou podmínku, aby se dala zpracovávat vize. Když to vezmu dále od shora, jakýkoli úspěch reprezentačního výběru, ať už juniorů nebo dospělých, se vždy počítá, pro úspěchy malého fotbalu to celé děláme. Zaměříme se také na rozvoj Superligy malého fotbalu, která bude zakončená v různých kategoriích při Superfinále. To má smysl zase vylepšit, loni jsme začali, ale kvůli covidu to bylo složité, těžko se dává mediální podpora, když nevíme, zda můžou přijít diváci. Superliga a Superfinále jsou dlouhodobé produkty, které jsou pro nás klíčové.

Na co dále zacílíte?

Směrem do oblastí se zaměříme na rozšiřování malého fotbalu, abychom přidali další. Těch oblastí, které se mohou stát členy asociace, není málo. Skoro důležitější je ovšem ve stávajících oblastech zastavit dlouhodobý trend, který se projevuje v kolektivních sportech, a to propad počtů a přesun lidí k individuálním sportům. Dnes si lidi radši zaběhnou maraton. Kolektivní sporty zažívají propad členské základny, který musíme zastavit. Pokusíme se, aby se malý fotbal stal atraktivní pro skupinu dnešních vysokoškoláků, středoškoláků. Když jsme byli mladí, zakládali jsme týmy do Hanspaulky. Potřebujeme, aby se to zase začalo dít v širším měřítku. Ještě složitější to ovšem bude na funkcionářském poli, aby se malý fotbal stal atraktivním sportem pro mladé, musejí se z nich stát spoluorganizátoři, kteří vystřídají nás „fotbalové dědky“. Díky nové identitě chceme být produkt i pro mladší, kteří kárku malého fotbalu potáhnou dalších dvacet let dopředu.

Domácím vrcholem bude jistě červnové Superfinále, překoná úspěch prvního ročníku?

Stoprocentně se pokusíme jej posunout dál. Připravujeme širší produkt, nicméně pracujeme s určitým objemem prostředků, ekonomika je neúprosná a brzdí nás v rozletech a nápadech. Záleží, v jakém stavu bude obecně Česká republika, nejen sport, ve smyslu covidých opatření, co se podaří dohrát, jaké budou na jaře vlny, kdy to skončí, zda se vůbec bude smět hrát, nebo nám vše takzvaně zavřou. To jsou vstupy, které přípravu Superfinále dramaticky ovlivňují. Rozhodně máme správný směr a chceme jít dál, pokud se nám podaří další ročník udělat aspoň tak kvalitní jako loni, budeme všichni rádi. Stoprocentně se chceme posouvat dopředu, ale tohle je pro nás minimální cíl pro letošní rok. Bohužel vlivy ekonomické i pandemické jsou neúprosné.

Reprezentační áčko se snad v červnu dočká mistrovství Evropy v Košicích, co od týmu očekáváte?

Malý fotbal je pořád o partě lidí a přátelství, ale nechci být pateticky až coubertinovský, že nám stačí se zúčastnit. Ambice českého národního týmu byly, jsou a budou vždy nejvyšší. Byl bych extrémně špatný prezident, kdybych chtěl cokoli jiného než zlatou medaili. Na druhou stranu pokud se turnaj bude konat, může už to být zlatou medailí pro všechny. Někteří kluci si nemohli dva roky užít zápas za reprezentaci. Už jen to, že mohou někam vyjet a potkat se se svými vrstevníky, potažmo s jinými zeměmi porovnat svoje dovednosti a schopnosti, může být větším vítězstvím než zlatá medaile. Ovšem podtrhuji, že kvůli medaili na turnaj rozhodně jedeme, chceme vyhrávat.

Komu patří vaše poděkování za uplynulý rok?

Budu obecný. Chci vyzdvihnout to, že správní rada jako orgán funguje lépe než v předchozím období ve smyslu výkonovém, v posouvání věcí dopředu, méně se tlachá a víc rozhoduje za přispění všech členů nezávisle na tom, kdo má jakou funkci. Pořád jsme víc kamarádi než funkcionáři, ale kvalitativní posun tady určitě je. Neříkám, že je vše dokonalé, trend je však správný. Děkuji všem členům správní rady, že se každý svým dílem podílí a umožňuje lepší produktivitu práce. Posouvání malého fotbalu dopředu má efektivnější dopad než dřív, čímž předchozí léta nekritizuji. Samozřejmě stoprocentně děkuji Honzovi Pinkavovi a jeho výkonnému aparátu, všichni se na malém fotbalu podepisují v dobrém slova smyslu. Díky patří všem funkcionářům nejen na úrovni asociace, ale možná ještě víc funkcionářům na úrovni oblastí. V době covidové se neví, zda bude možné hrát, na kdy plánovat zápas, zda bude karanténa, kdo musí mít test, přesto se oblastní soutěže hrají a počet týmů neklesá geometricky, spíš aritmeticky jako v jiných sportech. Všichni lidé od posledního hráče oblastního svazu až po funkcionáře zaslouží poděkování. Daří se jim v této době pořádat soutěže, turnaje, zápasy, vyhlášení, vše plánují a dávají dohromady, i když se jim to takzvaně mění pod rukama.

Jaké máte osobní přání do roku 2022?

Současnou dobu označím jako dobu covidovou, dotýká se mě z víc stran než jen z malého fotbalu, ale i jinak pracovně. Za chvilku už to bude dvacet čtyři měsíců, kdy se pohybujeme na čistokrevné horské dráze nahoru dolů a osobně si přeji jedinou věc, abychom z ní konečně mohli slézt a dostali se do poklidnějšího období, ve kterém budeme naše projekty a malý fotbal obecně rozvíjet. Nikoli tak, že netušíme, co nás čeká za rohem, zda bude další vlna. Osobně tedy přeji všem hodně zdraví, bez toho se nedá dělat vůbec nic, ani malý fotbal.