Kunický: Cítím velké odhodlání zvládnout osmifinále a ukázat lidem, co v nás je

Dominik Kunický.

Co říkáte na soupeře?

Kluci viděli její první zápas s Izraelem a víme o Angličanech, že jsou výborní na balonu, mají tam dva tři šikovné hráče, hlavně ten s desítkou (Dominic Morgan-Griffiths – pozn. red.) je hodně dobrý jeden na jednoho. Potom jsme si říkali, že bychom mohli přes jednoho hráče chodit zase my. Něco málo víme, určitě nás realizák na technicko-taktické poradě dobře připraví a věřím, že to zvládneme.

Zápas začíná až v deset hodin večer, což je hodně nezvyklé. Jak to berete?

Je to trochu změna, většinou už skoro mívám půlnoc, když mám pracovní týden. Věřím, že se s tím popasujeme dobře. Dáme si klasicky snídani od půl deváté, pak bude první technicko-taktická porada, potom trénink, dáme přípravu na zápas a nějaké volno. Půjdeme společně na večeři a později přijde zápas.

Do turnaje jste šli v roli obhájců trofeje, teď je vaše pozice jiná, že?

Ano, cítíme to i z vnějšku. Výsledky a hlavně předvedený výkon v některých zápasech nebyly rozhodně ideální, byli jsme bez pohybu a bez sebevědomí. Vyříkali jsme si to mezi sebou a cítím velké odhodlání zvládnout zápas a ukázat lidem, co v nás je.

Proč to podle vás drhne, když je v Košicích to nejlepší, co český malý fotbal může mít?

Je to opravdu asi to nejlepší, co realizák mohl vybrat, v tom má naprosto čisté svědomí, když se podívám na typologii hráčů, moc lepších v České republice nemáme. Neberu v potaz, že Kouďák (Jan Koudelka – pozn. red.) nemohl přijet, Ondra Moučka se zranil, Dan Kasal nemohl z pracovních důvodů, tyhle věci neovlivníme. Z Brna je nás šest, plus přijel Zrza (Lukáš Zrzavý – pozn. red.) kvůli zranění Ondry Bíra, přece jen jsme vyhráli titul třikrát po sobě, tak koho jiného vybrat? Kluci z Prahy letos předváděli neskutečné výkony. Máme tady to nejlepší, co může být, jen to musíme přenést na hřiště.

Takže věříte ve zlepšení?

Každopádně věřím, že si to sedne. Už se nebudou tolik točit pětky, trochu se to ustálí a bude to zase o něčem jiném. Základní skupina byla jedna soutěž, splnili jsme cíl, že jsme postoupili. Teď začíná úplně jiná soutěž, to pravé mistrovství. Skupinu jsme hodili úplně za hlavu a zajímá nás jen středeční zápas.

Věděli jste, jak důležitý pro postup byl gól Jiřího Sodomy na 1:4 v nastavení se Srbskem?

To jsme moc netušili. Každopádně měli bychom hrát furt stejně, i když nakonec byl tak důležitý, měli bychom v každé situaci chtít dát gól. Neřeším to, spíš jsem byl frustrovaný stejně jako ostatní kluci z vývoje utkání. Nastoupili jsme do zápasu a hned přišla první standardka, která znamenala srbský gól. Potom jsme dobývali, jenže Srbové mají urostlé borce a souboje s nimi jsou neskutečně těžké, v tom jsme se jim nevyrovnali. Šli válčit, zatímco my si zahrát fotbal, což není dobré. Musíme tohle změnit, začít válčit a přidat kvalitu, kterou máme. A hlavně srdce, které nás vždy zdobilo a mělo by stále zdobit.

Myslíte, že vás facka od Srbů nakopne?

Myslím, že jo. Byl jsem fakt zklamaný a řekli jsme si, že si každý musí sáhnout do svědomí, zda se může podívat do očí sobě i druhým lidem. Je dobře, že facka přišla teď a ještě jsme postoupili, než aby přišla v play-off. Kdyby ano, znamená to konec. Takhle máme čas ukázat, že na to máme a že jsme pořád tady, což je strašně důležité.

Když jste odjížděl do Košic, určitě jste nepočítal, že se z vás stane česká jednička. Jak to vnímáte?

Komunikovali jsme s trenérem Standou Bejdou a s manažerem Luďkem Zelenkou před turnajem, byl jsem srozuměn se svou pozicí. Bíras reprezentuje strašně dlouho, respektuji ho a je to kamarád, určitě bych mu nikdy nepřál, co se stalo. Mrzí mě to z pohledu reprezentace, protože Bíras je specifický v tom, co dělá, je neskutečný. Každopádně se stalo, shodou okolností jsem nastoupil dvakrát do rozjetého zápasu v jeden den, dopoledne jsem to měl stejné na velkém fotbale. Nějakou praxi už jsem měl.

Nechávají vás takové situace v klidu?

Jel jsem do Košic s tím, že chci pomoct v jakékoli situaci, která vyplyne. Ve čtvrtfinále mistrovství světa v Austrálii jsem takhle šel na penaltu proti Američanům. Teď jsem se dostal do role, kdy bych asi měl chytat dál. Prostě to beru jako příležitost a obrovskou motivaci, nesvazuje mě to, ani jsem nebyl nervózní, spíš mi to nějak se Srby nelepilo. Zápas s Moldavskem mi vyšel skvěle, se Srby to bylo horší od celého týmu, nejen ode mě.

Určitě se ovšem nevyhnete srovnání s Ondřejem Bírem.

Bíras hrál druhou ligu ve středu zálohy, kdybych uměl nohou stejně jako on, něco by bylo špatně. Možná to vyzní hloupě, ale technicky je jeden z nejlepších hráčů, co tady jsou, čímž se nechci nikoho dotknout. V tom je neskutečný a nikdy nebudu vyloženě typologicky stejný. Taky mám hru nohou rád, do určitého věku jsem hrával v poli a vyžívám se v tom, každopádně budu třeba lepší spíš na lajně, byť se Srby mě to netrefovalo tolik, jak bych si představoval. Jsme s Ondrou úplně jiní brankáři, mám trochu odlišnou roli, netlačím se tolik dopředu, spíš otevírám prostory klukům, abychom zvětšili hřiště, takže jsem nápomocen přihrávce. Nejsem ten, který by měl úplně tvořit, což je změna oproti Bírasovi.

Do Košic jako náhradník dorazil váš brněnský parťák Lukáš Zrzavý, bude vám krýt záda?

Bavili jsme o tom, zápas sice ještě nezačal, takže nechci předjímat, ale jsme tak domluvení a uvidíme, jak to dopadne. Jsem rád, že je tady vůbec někdo, protože v hale je specifický povrch, strašně se seká, člověk chce udělat krok a turfa nebo kopačka se zasekne, někdo si může třeba jednoduše podvrtnout koleno či kotník. Určitě je dobré tady mít někoho, kdo mi bude krýt záda a případně jako rovnocenný parťák může naskočit.