O šampionátu se dozvěděl náhodou. Ze studenta medicíny se v Baku stal největší český fanoušek

Iljas Išchoev (zcela vpravo) a jeho spolužáci na tribuně při mistrovství světa. Foto: Jan Pinkava

Velmi hlasitou skupinku na českých duelech v Baku totiž tvořili tamní studenti medicíny. Partu kolem pražského rodáka Iljase Išchoeva tvořili borci z Turkmenistánu, Egypta, USA a Čadu. Vedle nich fandila také rodina českého obránce Davida Macka, zaměstnanci české ambasády v ázerbájdžánském hlavním městě a dokonce pilot aerolinek. „Čeští kluci hráli fakt výborně, dělali nám radost. Drželi jsme jim palce, aby to vyšlo do zlatého konce. Bohužel to nedopadlo,“ povídal smutný Išchoev po vyřazení českých reprezentantů ve čtvrtfinále, v němž podlehli 0:1 Černé Hoře.

Osmadvacetiletý Iljas píše pozoruhodný životní příběh. Oba jeho rodiče pocházejí z Čečenska, ale on se narodil v Praze, kde žil celý život. Než odešel studovat medicínu do Baku. „Původně jsem studoval pozemní stavitelství v Česku, ale po dvou letech jsem si řekl, že je to krásný obor, jen prostě není pro mě. Tak jsem se rozhodl narychlo přeorientovat na medicínu, ale bohužel tam už lidé studují tři, čtyři roky, připravují se na to, takže mi to nevyšlo,“ popsal plynou češtinou.

Na vysokou školu tak vyrazil do Baku. „Nechtěl jsem ztrácet zbytečně další rok. Mám kamarády Ázerbájdžánce, kteří se mě ptali, proč to nezkusím v Ázerbájdžánu. Za prvé je to cenově méně náročné než v Česku a za druhé ten diplom, který snad už za chvilku dostaneme, se akredituje v Česku. Takže až se vrátím, udělám si jen aprobační zkoušky, všechno, co je k tomu třeba a už můžu normálně fungovat v Česku,“ vysvětlil Išchoev.

V Ázerbájdžánu tráví sedmý rok a zrovna v průběhu mistrovství světa v malém fotbale úspěšně splnil poslední zkoušku v oboru všeobecného lékařství na Ázerbájdžánské lékařské univerzitě. Teď už jsou před ním pouze státnice. Domů jezdil jenom na letní prázdniny, v červenci už se vrátí do Prahy nadobro.

Jaký je život v Ázerbájdžánu pro rodilého Čecha? „Má svoje výhody i nevýhody. Samozřejmě jako každá země. Lidi jsou tady super. Upřímně se k nám jako k cizincům chovají přívětivě. Jsou strašně pohostinní. Obzvlášť, když jsme se s klukama naučili ázerbájdžánsky, že se jakž takž domluvíme, za to jsou vždycky rádi. Stále nás povzbuzují, vždy pomůžou s čímkoli potřebujeme,“ sdělil.

Išchoev si velmi oblíbil ázerbájdžánskou kuchyni. „Mně tady prostě strašně chutná jídlo. Jsem původem Čečenec a máme ho hodně podobné, takže to je tady pro mě super. Samozřejmě jsou tady i nevýhody, ale nechci tuto zemi nějak hanit. Jediné, co mi tady chybí, je rodina. Cítím nostalgii. Ale mám tady dobré kamarády, které už beru v podstatě jako rodinu,“ líčil Išchoev.

Domů už se těší, Českou republiku by natrvalo za Ázerbájdžán nevyměnil. „Rodina mi chybí. Přece jenom doma je doma, rád se sem vrátím podívat, navštívit kamarády, které už jsem si tady udělal a fakt si jich vážím. Na návštěvu ano, ale žít tady bych nechtěl, to ne,“ prohlásil.

Se svou druhou „rodinou“ fandil na mistrovství světa v malém fotbale. Dozvěděl se o něm však náhodou. „Vůbec jsem o tom nevěděl, ale z ničeho nic mi píše kamarád: Hele, zítra hraje Mauritánie, pojď se podívat. On je Arab, takže se navzájem povzbuzují. Ptal jsem se ho, co jako hrají, zda stolní tenis, nebo něco takového? A on že malý fotbal. Dostali jsme lístky od mauritánského týmu zadarmo, takže jsme se přišli podívat,“ přiblížil svou cestu do arény.

Až pak zjistil, že na mistrovství světa nastupuje také český národní tým. „Našel jsem si, že Češi už vyhráli jeden světový šampionát, tak jsem si říkal, že to je další důvod, abych přišel fandit a nenechal tady kluky napospas,“ hlásil Išchoev.

S kamarády z Turkmenistánu, Egypta, USA a Čadu vytvořili hlasitou skupinku, která celé zápasy skandovala české pokřiky. „Je to skvělá parta, fakt skvělí kluci. Trošku jsme si procvičili choreografii, co budeme říkat, a myslím, že to zvládali docela dobře. To jste slyšeli sami, že ta česká slovíčka dokážou nějak říct,“ usmál se.

Jeho sport je hokej, v mládežnických výběrech nastupoval za pražskou Spartu. Ovšem malý fotbal si díky vystoupení českého výběru kouče Patrika Levčíka oblíbil. „Bylo to fakt super. Nejsem žádný znalec tohoto sportu, avšak odteď už jsem rozhodně fanoušek. Nemohu turnaj v Baku porovnat s předchozími šampionáty, ale užil jsem si to. Skamarádili jsme se s maskotem a vždycky, když nás viděl, běžel za námi,“ vykládal.

Jelikož jeden z jeho spolužáků pochází z Čadu, fandila „česká skupinka“ také výběru africké země, který zaskočil obhájce světového zlata Rumuny. Porazil je 4:2. „Šli jsme je trošku povzbudit, protože jsme se povzbuzovali navzájem s těmi spolužáky. Fandili jsme i Americe, která bohužel nepostoupila. Kluci z Čadu byli strašně vděční, porazili Rumunsko, předchozí šampiony, takže to bylo super. Dokonce nás pozvali zahrát si proti nim fotbal,“ vyprávěl Išchoev.

Duel proti čadské reprezentaci si budoucí lékaři náramně užili. „Nejlepší bylo, že nás nešetřili. Možná nehráli na sto procent, samozřejmě se jako medici nemůžeme srovnávat s profíky, ale bylo to super. Dokonce kluci z Čadu pak přišli podpořit český tým,“ poznamenal Išchoev.

Až se vrátí do České republiky, nejspíš se místo na hokejovou extraligu vydá na utkání Superligy malého fotbalu. Jako jeden z velkých fanoušků a také již jako promovaný lékař.