Prohra ve čtvrtfinále jde hlavně za mnou, řekl trenér české reprezentace Levčík

Trenér Patrik Levčík se takhle radoval po vítězném osmifinále s Izraelem. Foto: WMF

Když se vrátíte k duelu s Černou Horou, co ho rozhodlo?

Ve finále byla o gól lepší, ale myslím si, že jsme hráli přesně tak, jak jsme chtěli. Věděli jsme, co bude Černá Hora hrát, víceméně to bylo podobné jako její minulý zápas s Polskem. Myslím si, že jsme na to byli připravení, vypracovali jsme si několik gólových šancí na začátku, které jsme neproměnili. Udělali jsme snad jednu, dvě chybičky, kterou potrestali, ale to je play-off. Prohru beru určitě na sebe, myslím, že jsem mohl líp zareagovat na ten gól a vývoj druhého poločasu. Ale to je kdyby, na to se nehraje a bohužel jsme vypadli.

Jak jste mohl reagovat jinak?

Nějakým způsobem jsme to protočili na konci, ale už bylo pozdě a už jsme honili čas. Bohužel střídání přišlo pozdě. Není to jen o jednom střídání, mohli jsme změnit rozestavení, ale to už se vám honí po zápase hlavou. Když to nevyjde, hledáte, co byste mohli nějakým způsobem změnit, ale už to nejde vrátit a je to jedno. Spíš se z toho musíme ponaučit a většina kluků má potenciál do budoucna. Po utkání jsme jim řekli, ať si ten pocit zapamatují z toho důvodu, že ho už nechtějí zažít znovu.

Šancí ke skórování měl český celek několik, jejich neproměnění má vliv na výsledek stejně jako chyba v defenzivě, souhlasíte?

Je to víceméně podobná situace, jestli někdo udělá chybu vzadu, nebo nepromění tutovou šanci, je to vlastně stejné. V prvním poločase jsme měli nějaké tři gólovky, jestli si dobře pamatuji, druhý poločas jsme to chtěli zjednodušit a jít hodně do zakončení. To se nám po obdrženém gólu dařilo, bohužel nám to tam nepadlo. Musíme se polepšit a do budoucna ještě víc zabrat.

Čtvrtfinále je hranice úspěchu a neúspěchu, ale tým vás i přes vyřazení nezklamal, nebo jak to vnímáte?

Měli jsme půlroční přípravu a pro mě to byla zase nová role. Ten hořký pocit znám z pozice hráče, momentálně je to tohle pro mě nová pozice a i nový pohled na situaci. Vidím kluky, když vejdu do kabiny, jak jsou zdrcení, což je samozřejmě pro mě dobrá známka toho, že jim na tom strašně moc záleželo, obětovali tomu všechno. Konec ve čtvrtfinále je pro mě určitě neúspěch, první metu jsme měli semifinále jako cíl, druhou jsme měli zahrát si proti domácím před plným stadionem.

Ani jedno se nepovedlo.

A to nás velice mrzí, chtěli jsme si zahrát po dlouhé době zase o medaile. Ale celkově s prvním mistrovstvím z pozice trenéra jsem spokojený hlavně z toho důvodu, jak tým fungoval. Za první dva dny jsme si to tady osahali a musím poděkovat realizačnímu týmu, bez kterého bych se neobešel a plaval bych. Všem klukům patří dík. Prohra jde hlavně za mnou.

Vidíte velký potenciál v týmu, že hráči mají šanci na úspěch v dalších letech?

Věřím tomu, že ano. Je otázka, jestli u toho vydrží, nechci předbíhat do budoucna, ale i podle toho jsme vybírali charakteristiku a typologii hráčů, kteří by se malému fotbalu mohli věnovat do budoucna. Chtěli jsme hlavně najít zase novou kostru týmu a myslím, že jsme ji našli. Budou nějaké lehké změny, ale když to vezmu z globálu, jsem určitě spokojený se všema klukama, co jsme vybrali.

Splnili vaše představy?

Když se vrátím k zápasu s Černou Horou, kluci splnili takticky všechno, co jsme si řekli, až na pár detailů. Tak jsme byli nastavení na každý zápas, věděli jsme, že Černá Hora bude zdržovat, její hráči budou nepříjemní, apelovali jsme, ať nereagujeme na rozhodčí. Byl to těžký duel hlavně na psychiku. Myslím, že jsme celý turnaj drželi dobře mentálně, nemám klukům co vytknout ohledně přístupu.

Každopádně český celek předváděl atraktivnější hru než na posledních turnajích, aspoň to vás může těšit?

Jo, hodně jsme na to apelovali, protože jsme chtěli zlepšit hru pět na pět. Některé zápasy jsme v tom byli dominantnější, v některých jsme nebyli, tak jsme se zase opřeli o jiný herní styl, pomohli jsme si s gólmanem. Bohužel to nejde v každém utkání. Věřím, že naše hra aspoň trochu lidi bavila, i když ten zápas s Černou Horou třeba úplně moc ne, ale takový je fotbal, někdy musí líbivost jít stranou. Když to vezmu z pohledu celého turnaje, myslím, že jsme to zase o krůček posunuli někam jinam a uvidíme do budoucna, co to přinese.

Byla to vše první trenérská zkušenost s velkým turnajem. Je to o hodně jiné, než co jste zažíval jako hráč?

Je to určitě jiné. Když to řeknu upřímně, jako hráč jsem necítil až takový tlak na sebe, za který jsem samozřejmě rád, vždycky jsem se s ním dobře vyrovnával, měl jsem čistou hlavu. Tady je to pro mě horší z toho pohledu, že už nemůžu na hřiště, abych změnil tempo hry nebo udělal nějakou jinou věc, musím to dirigovat z lavičky. Takže určitě nová zkušenost. Před mistrovstvím se vám vždycky honí hlavou, jak to bude vypadat. Hodně jsme čerpali ze zkušeností, co jsme nabrali s celým realizačním týmem v minulosti, to mi hodně pomohlo. Působil jsem tady spoustu let jako hráč, plno věcí mě ani nepřekvapilo, ale je to určitě zvláštní být teď trenér. Jsem opět spokojený s celým realizákem, jak jsme to nastavili, tak nějak jsem si představoval, že to může vypadat. Ve finále to tak bylo a z toho mám velkou radost.